Srdce není vlastně nic jiného než pumpa krve nepřetržitě pracující celý náš život.
Za klidových podmínek přečerpá srdce za minutu cca 5 litrů krve. Za celý život (80 let) to pak činí 210 milionů litrů krve. Pokud si představíme, že průtok Vltavy Prahou je cca 150 m3 za sekundu, pak by krev, kterou srdce přečerpá během života, protékala naším hlavním městem celých 23 minut.
V dětství je objem přečerpané krve samozřejmě nižší, ale pokud celý život pouze nesedíme u televize, ale také fyzicky pracujeme nebo sportujeme, zvyšuje se během této námahy objem přečerpané krve několikrát.
Srdce však není jen jedinou pumpou, ale za sebou zapojenou dvojnásobnou pumpou (obr. 1.1). Z těla krev do srdce přitéká horní a dolní dutou žilou (HDŽ a DDŽ) do pravé síně (PS). Poté teče přes trikuspidální chlopeň (na obrázku zeleně) do pravé komory (PK). Odtud pokračuje přes plicnicovou chlopeň (zeleně) do plicnicové tepny (arteria pulmonalis - AP) a plicního řečiště. Laicky se říká, že je zde krev okysličována, což je pravda, ale také se zde zbavuje oxidu uhličitého. Ten z krve prostoupí do dýchacích cest a je vydýchán. Okysličená krev teče z plic zpět do srdce - do levé síně (LS) a přes mitrální chlopeň (zeleně) do levé komory (LK). Během srdečního stahu pokračuje přes aortální chlopeň (zeleně) do aorty (Ao) a pak do celého těla.
Plicní oběh se označuje jako malý (srdce-plíce-srdce), oběh krve v celém těle potom jako velký- systémový (tělo-srdce-tělo). V malém krevním oběhu dochází k výměně plynů (krev je okysličována a zbavuje se oxidu uhličitého) a velkým krevním oběhem je okysličená krev rozvedena do celého těla. Srdce tedy nejprve pumpuje svou pravou částí neokysličenou krev do plic (malý oběh), kde dojde k jejímu okysličení. Odtud se pak okysličená krev vrátí zpět do srdce, které ji svou levou částí pumpuje do celého těla (velký oběh).
Cévy vedoucí krev do srdce se nazývají žíly, naopak cévy vedoucí krev ze srdce do těla se nazývají tepny.
Obr. 1.1. Srdce
Mezi velkým a malým oběhem je celá řada rozdílů, ten nejpodstatnější spočívá v krevním tlaku. V aortě dosahuje tlak za normálních okolností až 140 milimetrů rtuťového sloupce, naopak v plicnicové tepně je cca 5x menší (maximálně 30 milimetrů rtuťového sloupce). Plicní cirkulace totiž klade krevnímu toku mnohem menší odpor než ostatní tkáně v těle.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, v srdci jsou čtyři chlopně. Chlopně jsou v podstatě jednosměrné ventily, které zajišťují jednosměrný tok krve a brání tomu, aby se krev vracela zpět. Mezi pravou síní a pravou komorou je chlopeň trikuspidální, mezi pravou komorou a plicnicovou tepnou chlopeň plicnicová (pulmonální), mezi levou síní a levou komorou chlopeň mitrální a mezi levou komorou a aortou chlopeň aortální.
Porovnáme-li srdce například se zahradním čerpadlem, ihned vidíme řadu zásadních rozdílů. Zapnutím čerpadla uvedeme do pohybu otáčející se část (rotor). Ten se otáčí stále jedním směrem a tím způsobí pohyb čerpané vody. Naproti tomu srdce se stahuje a právě tyto stahy vypuzují krev z komor do plicní tepny a aorty. Jakmile stah povolí, srdce se opět plní krví. Fáze srdečního stahu je odborně označována jako systola, fáze povolování potom jako diastola (obr. 1.2).
Obr. 1.2. Systola a diastola
Ve fázi systoly jsou zavřené chlopně mezi síněmi a komorami (mitrální a trikuspidální) a otevřené chlopně mezi levou komorou a aortou a mezi pravou komorou a plicnicí. Okysličená krev proudí z levé komory do aorty a odtud do celého těla. Neokysličená krev proudí z pravé komory do plicnice a pokračuje do plicního řečiště. V této fázi je tedy krev – okysličená i neokysličená – pumpována ze srdce ven. Ve fázi diastoly jsou naopak chlopně mezi komorami a velkými cévami (plicnice, aorta) uzavřené a otevřené jsou chlopně mezi síněmi a komorami.
Aby srdce dobře fungovalo, musí správně probíhat jak srdeční stah (systola), tak i povolení (diastola). Jedná se ale o dva na sobě nezávislé procesy. Může se tak stát, že je narušena srdeční stažlivost, ale srdeční povolení funguje víceméně normálně (například po prodělaném infarktu myokardu). V takovém případě mluvíme o systolické dysfunkci. Naproti tomu existuje onemocnění, při kterém je postižena právě povolovací schopnost, avšak schopnost srdce se stahovat je prakticky normální (diastolické srdeční selhání).
Schopnost stahu levé srdeční komory se dá určit ejekční frakcí. Ve fázi diastoly přiteče plicními žilami do levé komory určitý objem okysličené krve a levá komora ji při svém stahu (v systole) vypudí do aorty. Do aorty ale neodteče všechna krev, pouze její část. Ejekční frakce tedy vyjadřuje, kolik procent krve z komory bylo vypumpováno při srdečním stahu do aorty.
Ejekční frakce levé komory se měří třeba při echokardiografickém vyšetření (ultrazvukové vyšetření srdce). Existuje také ejekční frakce pro pravou komoru srdeční, avšak ta se v běžné klinické praxi příliš nevyužívá. Pravá komora má totiž zalomený tvar a při ultrazvukovém vyšetření není možné její ejekční frakci zcela spolehlivě stanovit, funkce pravé komory se v praxi hodnotí jinak. Ejekční frakce bez dalších dodatků tedy znamená ejekční frakci levé komory srdeční.
Normální ejekční frakce je minimálně 54% pro ženy a min. 52% pro muže. To znamená, že normálně fungující levá komory vypumpuje do aorty nejméně 52 (resp. 54%) objemu krve, která do ní v diastole přiteče. V běžné praxi se obvykle ejekční frakce neměří úplně přesně na procenta, protože to je poměrně pracné a není důležité, jestli má pacient ejekční frakci 59% nebo 63%. Většinou se ejekční frakce udává v rozmezí (např. 55-60%, nad 60%). Přesný výpočet se provádí jen v určitých případech. Důležité je, že pokud má někdo ejekční frakci 45%, tak mu srdce nepracuje na 45% z 100%, ale jen na 45% z 52 resp. 54% - ejekční frakce je tedy jen lehce snížena. Za těžce omezenou ejekční frakci se považuje hodnota pod 30-35%.
© 2022 Bayer AG
PP-VER-CZ-0070-1
Datum produkce: 07/2022
