Všechny buňky v těle
včetně srdce získávají
energii sérií velmi
komplikovaných reakcí

Cukry i tuky jsou složeny z atomů uhlíku, kyslíku a vodíku. Tyto atomy jsou v cukrech a tucích zastoupeny v různých poměrech a jsou různě vzájemně poskládány. Je to podobné, jako bychom ze stejných kostek lega poskládali jednou auto a podruhé hrad.

V procesu tvorby energie je kriticky důležitá přítomnost kyslíku. Atomy vodíku v cukrech a tucích se s kyslíkem spojují a vzniká tak voda. Při tom se uvolňuje velké množství energie. Pokud není kyslík dostupný, může tělo z cukrů (ale nikoliv tuků) získávat energii jen velmi omezeně procesem zvaným glykolýza. Ta je ale v porovnání s energií dostupnou při použití kyslíku až osmnáctkrát méně účinná. Jako bychom měli výkonný 18 válec (běžná auta jsou 4válce) a ze všech 18 válců bychom jeli jen na jeden. Pokud tedy tkáním chybí kyslík, chybí jim také nezbytná energie pro jejich činnost.

Kyslík získáváme dýcháním a aby se dostal až k cílovým tkáním, musejí být splněny všechny následující podmínky:

1. Volné dýchací cesty (nos, ústa, hrtan, průdušnice, průdušky), kudy se kyslík dostává do plic.

2. V plicích musí dobře fungovat prostup kyslíku z plicních sklípků do krve.

3. V krvi se kyslík přenáší ve vazbě na krevní barvivo hemoglobin. Hemoglobinu musí být dostatečné množství a musí být funkčně v pořádku.

4. Musí správně fungovat srdce coby pumpa krve.

5. Cévy, kudy krev proudí, musejí být volné, bez blokády nebo zúžení.

6. Tkáně musejí být schopny si kyslík z hemoglobinu převzít a použít jej pro buněčné dýchání.

Kromě kyslíku krev samozřejmě transportuje živiny a z tkání se zpět do plic přenáší oxid uhličitý (odpadní produkt spalování živin), který v plicích přestupuje do dýchacích cest a je vydýchán.

Kyslík je (až na výjimky) nutný pro všechny tkáně v těle, ale také pro srdce samotné. I srdce musí být vyživováno a i k srdečním buňkám musí být krví dopraven kyslík. Jelikož je činnost srdce energeticky velice náročná, je logické, že je pro jeho správnou funkci dodávka kyslíku a živin extrémně důležitá. Srdce je vyživováno koronárními (věnčitými) tepnami (obr. 1.7.). Při srdečním stahu je krev z levé komory srdeční vypuzena přes aortální chlopeň do aorty a dál do celého těla. Koronární tepny odstupují z aorty hned za aortální chlopní. Srdce je zásobeno dvěma věnčitými tepnami, levou a pravou. Levá věnčitá tepna se po krátkém společném úseku (kmen levé věnčité tepny) dále dělí na dvě hlavní větve (ramus interventricularis anterior a ramus circumflexus). V kardiologické praxi se tedy mluví o třech hlavních tepnách. Tyto tepny se v běžné praxi označují zkratkami podle svých latinských názvů RIA (ramus interventricularis anterior) a RCx (ramus circumflexus). Pravá věnčitá tepna se rovněž často označuje latinskou zkratkou (arteria coronaria dextra- ACD).